Koncem padesátých a zejména v šedesátých letech se uvnitř výstaviště jezdily závody automobilů, formulových vozů a motocyklů již téměř pravidelně. Pořádal je AMK Svazarmu Královodvorské strojírny a ZO Svazarmu BVV. Závody přeboru Jihomoravského kraje se jezdily na jednoduché trati, dlouhé cca 1700 m, hned za hlavní branou do areálu. Okruh „Mezi pavilony“ měl tvar písmene V, čtyři zatáčky a čtyři rovinky. Ta nejdelší měla 450 metrů, průměrná šířka okruhu byla 8 metrů, v zatáčkách 24 metrů. Jednotný betonový povrch silnice byl lemován po celé délce a po obou stranách několikametrovým betonovým okrajem v úrovni silnice. Propustnost tratě byla pro motocykly 16, pro automobily 12 startujících.

Letošní Revival se pojede po původní dráze, které se slangově říkalo rohlík. Vstup do areálu bude hlavní branou (1) nebo přes pavilon E. Na volné ploše A bude postaveno depo a v pavilonu A proběhne výstava sportovních vozidel. Na start se postaví devět kategorií automobilů a sedm kategorií motocyklů.

Něco o okruhu z vyprávění Jana Hustáka
Z článku Alberta Salického Ten sympatický vzadu: Jan Husták (1927–2007), Motor Journal 2008/07

Léta plynou, nadšenci okolo Motor Journalu píší články a vzpomínají. Na létajícího číšníka Gbelce, na Hubáčka, později díky božskému Lotusu zcela neporazitelného, na záhadného architekta Valentu, kterému můj děda v ČSAO brousil klikové hřídele na jeho Cisitalii a později Felicii (ta měla revoluční design, na červené kapotě bílý, na bílé střeše červený pruh, tenkrát něco nevídaného), přes inženýra Kroupu, bičujícího s úspěchem sériového Wartburga, dravého Vlka s přídavným reflektorem na střeše oktávky, až po zapomenutého nadšence, který na konci pole ždímal poslední koně z Renaulta 4CV. Nebo Frantu Šťastného, který přijel do Brna prohnat faldy miniaturnímu kupé NSU Sport Prinz.
Závody na výstavišti byly půvabné, nejen díky jezdeckému stylu opposite lock, tedy smykem s volantem vytočeným do protisměru na doraz, neboť pouze tak bylo možno rychle projet zatáčku u vchodu, dlážděnou – ostatně dodnes – drobnými žulovými kostkami, ale i díky pilným pořadatelům, kteří o přestávkách mezi závody vytrhané kostky sbírali a pomocí kladiv a dřevěných klínků opět vraceli do dlažby. A vůbec, vidět v opposite lock vrchlabského Brunclíka se stejšnem Škoda 1202, to bylo něco. Kam se hrabou dnešní cesťáky.
Naším hrdinou byl ovšem Jan Husták. Jak se jeho automobil dostal do startovního pole formule Junior, je věc zcela záhadná, nicméně byl tam. Stroj měl sice motor vzadu, jinak ovšem vypadal spíše na 50. léta. Pokud pamatuji, byl tmavě modrý, tedy tam, kde barva dosud neopadala, jezdec v něm seděl vzpřímeně, ovládal ho rozměrným volantem a trpělivě následoval s narůstajícím odstupem mnohem rychlejší monoposty. Jenomže – a to je podstatné – tehdejší Junioři, motorizováni převážně uječenými Wartburgy, vydávali nechutný kravál i puch, zatímco Hustákův jedinečný speciál jel tiše, kultivovaně, točil si v pohodě svých nějakých 4500 otáček a byl prostě k sežrání, stejně jako jeho pilot, poklidně sedící v archaickém kokpitu.
Koncem padesátých a zejména v šedesátých letech se uvnitř výstaviště jezdily závody automobilů, formulových vozů a motocyklů již téměř pravidelně. Pořádal je AMK Svazarmu Královodvorské strojírny a ZO Svazarmu BVV. Závody přeboru Jihomoravského kraje se jezdily na jednoduché trati, dlouhé cca 1700 m, hned za hlavní branou do areálu. Okruh „Mezi pavilony“ měl tvar písmene V, čtyři zatáčky a čtyři rovinky. Ta nejdelší měla 450 metrů, průměrná šířka okruhu byla 8 metrů, v zatáčkách 24 metrů. Jednotný betonový povrch silnice byl lemován po celé délce a po obou stranách několikametrovým betonovým okrajem v úrovni silnice. Propustnost tratě byla pro motocykly 16, pro automobily 12 startujících.

Letošní Revival se pojede po původní dráze, které se slangově říkalo rohlík. Vstup do areálu bude hlavní branou (1) nebo přes pavilon E. Na volné ploše A bude postaveno depo a v pavilonu A proběhne výstava sportovních vozidel. Na start se postaví devět kategorií automobilů a sedm kategorií motocyklů.

Něco o okruhu z vyprávění Jana Hustáka
Z článku Alberta Salického Ten sympatický vzadu: Jan Husták (1927–2007), Motor Journal 2008/07

Léta plynou, nadšenci okolo Motor Journalu píší články a vzpomínají. Na létajícího číšníka Gbelce, na Hubáčka, později díky božskému Lotusu zcela neporazitelného, na záhadného architekta Valentu, kterému můj děda v ČSAO brousil klikové hřídele na jeho Cisitalii a později Felicii (ta měla revoluční design, na červené kapotě bílý, na bílé střeše červený pruh, tenkrát něco nevídaného), přes inženýra Kroupu, bičujícího s úspěchem sériového Wartburga, dravého Vlka s přídavným reflektorem na střeše oktávky, až po zapomenutého nadšence, který na konci pole ždímal poslední koně z Renaulta 4CV. Nebo Frantu Šťastného, který přijel do Brna prohnat faldy miniaturnímu kupé NSU Sport Prinz.
Závody na výstavišti byly půvabné, nejen díky jezdeckému stylu opposite lock, tedy smykem s volantem vytočeným do protisměru na doraz, neboť pouze tak bylo možno rychle projet zatáčku u vchodu, dlážděnou – ostatně dodnes – drobnými žulovými kostkami, ale i díky pilným pořadatelům, kteří o přestávkách mezi závody vytrhané kostky sbírali a pomocí kladiv a dřevěných klínků opět vraceli do dlažby. A vůbec, vidět v opposite lock vrchlabského Brunclíka se stejšnem Škoda 1202, to bylo něco. Kam se hrabou dnešní cesťáky.
Naším hrdinou byl ovšem Jan Husták. Jak se jeho automobil dostal do startovního pole formule Junior, je věc zcela záhadná, nicméně byl tam. Stroj měl sice motor vzadu, jinak ovšem vypadal spíše na 50. léta. Pokud pamatuji, byl tmavě modrý, tedy tam, kde barva dosud neopadala, jezdec v něm seděl vzpřímeně, ovládal ho rozměrným volantem a trpělivě následoval s narůstajícím odstupem mnohem rychlejší monoposty. Jenomže – a to je podstatné – tehdejší Junioři, motorizováni převážně uječenými Wartburgy, vydávali nechutný kravál i puch, zatímco Hustákův jedinečný speciál jel tiše, kultivovaně, točil si v pohodě svých nějakých 4500 otáček a byl prostě k sežrání, stejně jako jeho pilot, poklidně sedící v archaickém kokpitu.