Connaught typ A

posted in: Aktuality 2014 | 0

David_Wenman_Connaught

Na začátku padesátých let se v malé dílně v hrabství Surrey začaly vyrábět závodní automobily Connaught. Do historie Grand Prix se zapsaly v roce 1955, když Tony Brooks vyhrál Velkou cenu Syracus. Stal se tak prvním britským jezdcem na britském voze, který vyhrál Grand Prix od úspěchu Henry Segravea se sunbeamem v San Sebastianu roku 1924.

Bývalí piloti RAF Rodney Clarke a R. M. Oliver plánovali dovážet do Británie vozy bugatti a upravovat je pro závody. Založili proto firmu Continental Cars Ltd. Slavná francouzská značka však po válce výrobu neobnovila a pánové museli své plány změnit. Rozhodli se vyrábět automobily vlastní a s použitím součástek z vozů Lea-Francis postavili dvousedadlový sportovní vůz Connaught L, který představili v roce 1949 na Silverstone. Soukromý závodník a majitel významné stavební firmy Kenneth McAlpine s ním tehdy dojel na čtvrtém místě a rozhodl se Connaught finančně podporovat.

V následujících letech byl sportovní Connaught L dále upravován a vyráběn ve více kusech. Firma se zároveň rozhodla rozšířit své sportovní aktivity na jednosedadlové závodní vozy. Nejvhodnější k tomu byla nově ustavená formule 2, která výhodně kombinovala mezinárodní sportovní kalendář a v porovnání s formulí 1 mnohem nižší náklady. Navíc jediným vážným konkurentem v této třídě tehdy bylo pouze Ferrari. Speciálně pro pana McAlpina byl v roce 1950 postavena formule Connaught F2 se kterou závodil zatímco v Surrey pracovali na vývoji vozu „série A“.

Použili opět čtyřválcový motor Lea-Francis podobný motoru z modelu L, avšak jeho blok byl odlitkem z lehké slitiny. Ventily ovládala krátká zdvihátka od dvou vaček umístěných na boku motoru. Převrtáním se původní objem 1767 ccm zvětšil na dva litry. Palivo dodávaly upravené motocyklové karburátory později u továrních vozů vyměněné za vstřikování Hilborn-Travers. Žebřinový rám byl postaven s ohledem na co nejmenší hmotnost. První vozy měly nezávisle zavěšená kola na rovnoběžníkových ramenech, ale po několika závodech byla dozadu montována náprava typu DeDion. Zajímavé bylo použití planetové převodovky Wilson s předvolbami. Celý vůz s hliníkovou karoserií vážil necelých 600 kg.

Závodní permiéru si vůz odbyl na okruhu Castle Combe v říjnu 1950, kdy s ním Kenneth McAlpine dojel druhý za Stirlingem Mossem ve třídě 2,5 litru. Po výše uvedených úpravách se s nového Connaughtu stal jeden z nejlepších vozů F2 v Británii. V roce 1952 se mistrovství světa jelo podle pravidel formule 2 a ne formule 1. Po odchodu automobilky Alfa Romeo ze seriálu Grand Prix to byl jediný způsob jak dostat na závody dostatek vozů. Connaught A byl u soukromých jezdců velmi populární, ale jeho výkon zaostával za novým Ferrari 500, které toho roku vyhrálo všechny Grand Prix.

V roce 1953 se situace opakovala a connaught se na mezinárodních závodech neprosadil. Doma v Británii však stále patřil mezi nejlepší a jezdili s ním například Roy Salvadori, Stirling Moss a Tony Rolt. V roce 1954 byla zavedena nová pravidla formule 1 s limitem 2,5 litru pro atmosférické motory. V Surrey se pustili do vývoje nového vozu Connaught B a jejich úsilí korunoval mezinárodní úspěch, když Tony Brooks vyhrál v roce 1955 Syracuskou Grand Prix.

Connaughty A dnes jezdí na mnoha závodech historických vozů po celé Evropě. V Brně bude s vozem Connaught A startovat pan David Wenman.